,,Nemůžeš-li dosáhnout nebe,rozpoutej peklo..."- z knihy Neviditelný 

Rok Blogu už se blíží!!!

10. srpna 2017 v 9:56 | Claudia
Dnes jsem se rozhodla napsat o tom, jak jsem se k dostala k psaní blogu a taky to co plánuji a neplánuji s blogem. Nebo také to co jsem od tohoto blogu čekala a nečekala.

Jak už asi víte, za pět dnů je to rok, co už je založen tento blog.
A jak jsem se vlbec dostala ke psaní tohoto blogu?
Myslím, že je to jednoduché...
MYslím ale, že už jsem to sem psala.
Moje radost ze psaní a vymýšlení příběhů, začala už ve školce, kdy jsem neuměla číst a napsat jsem zvládla jen své jméno :D
Vždy jsem si vzala například u babičky knížku, bylo jedno co tam bylo, jestli to byla zrovna knížka babičky, nebo nějaká dětské pro nás. Já si vystačila se vším, i s hloupím letáčkem, časopisem nebo novinami.
Každý večer před spaním jsem vzala jednu z těchto věcí a pak to začalo...
Vymýšlela jsem si a někdy jsem dokázala vymýšlet i 20-30 minut a pořád to nebralo konce, když už jsem byla unavená, řekla jsem že to dočtu zítra a takhle to bylo pořád dokola.
Každý večer jiný příběh a vždy mě to nehorázně bavilo...

Když se trošinku posuneme, do doby, kdy už jsem byla na základce a uměla psát tak už jsem se přesunula i na psaní "knih" (jo v tu dobu jsem to brala strašně důležitě a vážně jsem si myslela, že to jednou nechám vydat) Ovšem, tato kniha, nebyla tak úplně kniha, ale většinou několik papírů sešitých k sobě a já do toho psala a škrkala a vše možné. Dokážu si představit jak to vypadalo :D
Jen mě mrzí, že to nezůstalo a že jsem to buď stratila nebo vyhodila...
Ráda bych se zasmála "skvělému románu o Winx a Witch" kde hlavní roli měli Winx a byly ty hodné a Witch byly ty zlé. Hádaly se o to kdo koho zachrání, kdo s kým bude atd...
Vážně by mě zajímalo, jak to skončilo a zda jsem to vůbec dokončila.
Nebo se mi zdá, že to mělo více částí? :D To doufám ne a jestli jo tak abych se styděla :D

No takto to bylo dál, příběhy už jsem vymýšlela na papír, nebo nahrávala do mobilu a pak jsem je přepisovala. Ale to, co jsem tam psala si myslím, že bych se asi propadla do země, kdybych to našla.
Myslím si, že na jednu stranu je dobře, že nevím kde to skončilo.

No a teď bych se z 2.-5. Třídy posunula do 6.-9.
Kdy jsem se snažila vážně o něco víc.
Někdy v druhém pololetí 6. třídy, jsem narazila na wattpad. Nejdříve jsem si myslela, že je to jen k tomu, aby si lidi četli. Ale já byla chystrá a dozvěděla jsem se, že zde může kdo chce psát příběhy. Tuhle možnost jsem chytla za pačesy a šla do toho.
První příběh, který na wattpadu stále je, jsem psala na typické téma "Kluk a Holka = velká láska, ale tento příběh nemá nic smysluplného"
Asi tak bych pojmenovala svůj první příběh. :D

No, ale abych se dostala k závěru, na konci 7. třídy jsem dostala chuť psát názory, ale nechtěla jsem to motat mezi své příběhy a myslím si, že i tento společný účet bych našla ještě nesmazaný. :D
Prostě s kamarádkou jsme tam řešily srance a je celkem vtipný když na to koukám zpětně, že nás ještě nikdo nenahlásil za dementní názory :D

Když i tohle mě přestalo bavit, našla jsem si jinou kamarádku, kde jsme spolu začali psát příběh, ale jelikož jsme se pohádali, nebyl zatím dokončen... Ale na wattpadu stále je...

No a tady pomalu začínali první blogy.
První byl právě se slečnou zmíněnou trochu víše, a měl to být blog o našich příbězích, které napíšeme spolu + Něco jako dodatek, stejně jak mám dnes blog já hlavně o psaní článků a bonus je zde přidaný příběh. Tak přesně tak to bylo, ale naopak.
Bohužel na tom blogu nic moc extra nenajdete.
Je tam pár článků a to je vše.
Bohužel má touha po psaní článku ne a ne usnout.
Tak jsem si založila svůj první blog.

Dala jsem si nejvíc originální název nebudu zde dávat reálné jméno a proto ho nahradím tímto na blogu. "World by Claudia" :D
moooc originální, vážně :)

zde jsem teda už pár článků napsala, bohužel jsem neuměla se systémem a správou blogu. Vykašlala jsem se na to. No začala 9. třída a já se rozhodla udělat to znova, ale to jsem se nejdříve rozjela na starém blogu s kamarádkou, ovšem sama.
A jelikož jsem pak časem zjistila, že chci od blogu jiný název a ne tento založila jsem si svůj noví a ten se jmenoval jednoduše... "Jméno a Přijmení" (nebudu sem psát jak se opět jmenoval, jelikož je to mé reálné jméno)
No a tam jsem též časem přestala chodit...

Nakonec to dopadlo tak, že o prázdninách loňského roku jsem se dostala k založení tohoto blogu.
Jestli si někdo zvás vybaví, byly jsme tu dvě, ale časem jsem na to opět zůstala sama.

Naštěstí, můj nápad k tomu vymyslet název, který pak nebude nutné přepsat, nebo nebude žádat nový blog byl správný tah.
Jelikož je to něco, kde nás může být klidně 100, ale nějak to ten název neovlivní.
Ale jsem tu sama a to se mi líbí, alespoň si vše co se tu stane vybuduji sama a o to mi vždy šlo. Prosadit své názory a myšlenky sama za sebe...
Nedokázala bych se na někom svézt. I když jo zvládla, ale proč bych to dělala? :)
Pro nic, jen by se to časem ukázalo, že to co mám není má práce, atd...

No a takto bych to uzavřela a s tím jak jsem se ke psaní vlastně dostala :)
Dnes už jsem ale spíše zaměřena na články než na ty příběhy.
Nevím, možná mi to více vyhovuje? Nebo je to jen to, že dříve jsem měla aspoň nápady na veselé příběhy? Dnes bych totiž asi nezvládla napsat něco veselého.
Zvlášť, když jsem poslední dobou ve stresu a zrovna nemám dvakrát dobrou náladu.
Možná je to taky tím, že sem můžu napsat cokoliv, bez ohledu na to co jsem psala jako minulý článek :)
Protože v příběhu jsme musela hlídat to, jak jsem skončila, jak se daná osoba chovala a popřípadě s kým byla a musela jsem podstatně více přemýšlet.
Tady sednu a píšu jak se mi zlíbí...
Takhle bych to ukončila a posunula bych se k dalšímu bodu.

Co jsem čekala a nečekala?
Teď spíše čekala jsem něco? Ne... Opravdu jsem nečekala, že na můj blog někdo zavítá :D a stalo se takže to je vše co jsem si přála aby někdo kdo to potřebuje četl ty články nebo někdo kkoho to jen baví, nebo má stejný názor jako já. To bylo vše co jsem možná čekala, že to někoho zaujme.
Určitě mi nejde o popularitu, proto ten blog nemám :D
Jako jednou bych se chtěla prosadit, ale v blogování to asi nebude ... :)

a co jsem nečekala?
Že to někam z mé strany dostanu.
Že jsem to po pár dnech nevzdala a tak nějak s etoho držím a tak, i když není moc času.
Snažím se, aby ten blog byl aspoň malinko aktivní, protože to je to oč tu jde, ty články si nepíšu jen pro sebe. Kdybych si je měla psát pro sebe, tak se na to vykašlu, protože já své myšlenky a názory na vše znám...
A určitě mě nenapadlo, že se v mé smršti mých pocitů a myšlenek se někdo vyzná a bude souhlasit a že vůbec někoho zaujmu :D

A nakonec otázka, bez které bych to prostě nebyla já :)
Co by jste chtěla abych tu tak trošku zavedla? Co by vás bavilo číst a co naopak nemám vůbec vydávat?
Ten kdo to dočetl, až sem, tleskám, a doufám že jste neumřeli nudou.. :D
Zatím ahoj!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ellathebabe ellathebabe | Web | 10. srpna 2017 v 10:36 | Reagovat

Taky jsem kdysi psala příběhy, když mi bylo 11-12. Ty se ovšem nedali číst :D
A gratuluji k vyročí, které  se
blíží^^

2 Claudia Claudia | 11. srpna 2017 v 8:11 | Reagovat

[1]: přesně tak, já začala s příběhy které jsou veřejné až ve 13, ale i ty se nedaly číst :D ale tak, co už... :D
A děkuju moc :) Jsem ráda, že se tento blog takhle k někomu dostává, i když nejsem momentálně moc aktivní :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
ahoj :+)