,,Nemůžeš-li dosáhnout nebe,rozpoutej peklo..."- z knihy Neviditelný 

Už ne!

2. prosince 2016 v 18:51 | Claudia

Ahoj, dnes jsem se rozhodla napsat něco, co je trochu osobní, ale určitě poučné pro ostatní slečny v mém věku. Jedná se o poruchu přijmu potravy. (Nikdy bych ze sebe neudělala anorektičku, když jsem jí nikdy nebyla, ale to co jsem dělala k tomu směřovalo...) Začalo to tak jako vždy, vina okolí a i mě. To, že jsem o sobě začala pochybovat. To, že jsem se nechala dostat tak hluboko. Kdy jen stojíte před zrcadlem a koukáte na to kde máte špek. Každý den několikrát vlézt na váhu. A jíst jen jednou za den. Toti vše jsem podtrhla dost drsným cvičením. (které jsem po chvíli vzdala a zůstalo to jen u jídelníčku.) Začalo to posměšky táty, později posměšky ve škole a nakonec jsem začala pochybovat i já. Přemýšlela jsem, jak začít hubnou. Začala jsem koukat na to jak hubnout, až jsem narazila na "Pro ana" blogy. Začala jsem jíst jedno jídlo za den, hlad jsem zaháněla pitím vody a později jsem začala i kouřit. Po mé váze 168/62 jsem začala klesat na 59 a skončilo to na 50. To trvalo cca půl roku, až jsem jednou psala něco na wattpad. A uvědomila jsem si, co dělám. Snažila jsem se zase jíst a po čase to zabralo. Vrátila jsem se na původní váhu 62 kilo. Po asi roce se ta chuť opět vrátila. Mám přítele a je mi trapné, když mi sahá na můj velký zadek a břicho. Chci opět omezit jídlo a zamakat na sobě, ale bojím se, že do toho opět padám. Jím málo, cvičím a kouřím. Přítel mi však řekl, že se mu líbím taková jaka jsem a že nechce vychrtlinu. Věřím mu a tak se snažím neřešit se. Rozhodla jsem se říct "už ne!" a zastavit to dokud je čas. Proto prosím všechny slečny, aby si dávaly pozor. Mezi hubnutím a anorexií je tenká hranice.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
ahoj :+)