,,Nemůžeš-li dosáhnout nebe,rozpoutej peklo..."- z knihy Neviditelný 

Wattpad a ukončené příběhy

11. srpna 2017 v 8:36 | Claudia
Dnes jsem si myslela, že nedostanu nápad na nový článek. ALE! Přecejen jsem něco našla... :D
Celkem mě to namýchlo :)
Před pár roky... Dobře tak asi před 2 roky, jsem napsala příběh, částečně podle skutečnosti a částečně z mojí hlavy...
Když jsem ho psala, nikdo neměl problém a nic se nedělo, jakmile jsem ho ale dopsala, každý mi začne psát, ať se koukám na gramatiku a pravopis... Ať píšu podle pravdy, atd...
Přitom v úvodu příběhu je JASNĚ napsané, že to není vše podle pravdy.
Ano spousta věcí nedává smysl, protože jsem si je vymyslela a spousta věcí chybí, ale s tím už nic neudělám, když jsem ten příběh ukončila....
Ne, že by mi vadila tato kritika, jen mě spíš dostává, že se tohle vše hromadí, až je příběh ukončen a nechci do toho zasahovat. :)
Ale tak to je asi celkem jedno, s nespokojeností některých se prostě nic neudělá, ať se snažíte sebevíc obhájit.
Protože ať řeknete cokoliv, tak už je to zle a nedokážete pochopit kritiku... :D
Lidi proboha, já uznávám váš názor, tak uznejte i vy ten můj :)
No a to je asi vše, jinak se ještě naštvu mnohem víc... Tak jo, mějte se pěkně a třeba se ještě dneska ozvu...
Zatím ahoj!
xxClaudiaxx
 

Rok Blogu už se blíží!!!

10. srpna 2017 v 9:56 | Claudia
Dnes jsem se rozhodla napsat o tom, jak jsem se k dostala k psaní blogu a taky to co plánuji a neplánuji s blogem. Nebo také to co jsem od tohoto blogu čekala a nečekala.

Jak už asi víte, za pět dnů je to rok, co už je založen tento blog.
A jak jsem se vlbec dostala ke psaní tohoto blogu?
Myslím, že je to jednoduché...
MYslím ale, že už jsem to sem psala.
Moje radost ze psaní a vymýšlení příběhů, začala už ve školce, kdy jsem neuměla číst a napsat jsem zvládla jen své jméno :D
Vždy jsem si vzala například u babičky knížku, bylo jedno co tam bylo, jestli to byla zrovna knížka babičky, nebo nějaká dětské pro nás. Já si vystačila se vším, i s hloupím letáčkem, časopisem nebo novinami.
Každý večer před spaním jsem vzala jednu z těchto věcí a pak to začalo...
Vymýšlela jsem si a někdy jsem dokázala vymýšlet i 20-30 minut a pořád to nebralo konce, když už jsem byla unavená, řekla jsem že to dočtu zítra a takhle to bylo pořád dokola.
Každý večer jiný příběh a vždy mě to nehorázně bavilo...

Když se trošinku posuneme, do doby, kdy už jsem byla na základce a uměla psát tak už jsem se přesunula i na psaní "knih" (jo v tu dobu jsem to brala strašně důležitě a vážně jsem si myslela, že to jednou nechám vydat) Ovšem, tato kniha, nebyla tak úplně kniha, ale většinou několik papírů sešitých k sobě a já do toho psala a škrkala a vše možné. Dokážu si představit jak to vypadalo :D
Jen mě mrzí, že to nezůstalo a že jsem to buď stratila nebo vyhodila...
Ráda bych se zasmála "skvělému románu o Winx a Witch" kde hlavní roli měli Winx a byly ty hodné a Witch byly ty zlé. Hádaly se o to kdo koho zachrání, kdo s kým bude atd...
Vážně by mě zajímalo, jak to skončilo a zda jsem to vůbec dokončila.
Nebo se mi zdá, že to mělo více částí? :D To doufám ne a jestli jo tak abych se styděla :D

No takto to bylo dál, příběhy už jsem vymýšlela na papír, nebo nahrávala do mobilu a pak jsem je přepisovala. Ale to, co jsem tam psala si myslím, že bych se asi propadla do země, kdybych to našla.
Myslím si, že na jednu stranu je dobře, že nevím kde to skončilo.

No a teď bych se z 2.-5. Třídy posunula do 6.-9.
Kdy jsem se snažila vážně o něco víc.
Někdy v druhém pololetí 6. třídy, jsem narazila na wattpad. Nejdříve jsem si myslela, že je to jen k tomu, aby si lidi četli. Ale já byla chystrá a dozvěděla jsem se, že zde může kdo chce psát příběhy. Tuhle možnost jsem chytla za pačesy a šla do toho.
První příběh, který na wattpadu stále je, jsem psala na typické téma "Kluk a Holka = velká láska, ale tento příběh nemá nic smysluplného"
Asi tak bych pojmenovala svůj první příběh. :D

No, ale abych se dostala k závěru, na konci 7. třídy jsem dostala chuť psát názory, ale nechtěla jsem to motat mezi své příběhy a myslím si, že i tento společný účet bych našla ještě nesmazaný. :D
Prostě s kamarádkou jsme tam řešily srance a je celkem vtipný když na to koukám zpětně, že nás ještě nikdo nenahlásil za dementní názory :D

Když i tohle mě přestalo bavit, našla jsem si jinou kamarádku, kde jsme spolu začali psát příběh, ale jelikož jsme se pohádali, nebyl zatím dokončen... Ale na wattpadu stále je...

No a tady pomalu začínali první blogy.
První byl právě se slečnou zmíněnou trochu víše, a měl to být blog o našich příbězích, které napíšeme spolu + Něco jako dodatek, stejně jak mám dnes blog já hlavně o psaní článků a bonus je zde přidaný příběh. Tak přesně tak to bylo, ale naopak.
Bohužel na tom blogu nic moc extra nenajdete.
Je tam pár článků a to je vše.
Bohužel má touha po psaní článku ne a ne usnout.
Tak jsem si založila svůj první blog.

Dala jsem si nejvíc originální název nebudu zde dávat reálné jméno a proto ho nahradím tímto na blogu. "World by Claudia" :D
moooc originální, vážně :)

zde jsem teda už pár článků napsala, bohužel jsem neuměla se systémem a správou blogu. Vykašlala jsem se na to. No začala 9. třída a já se rozhodla udělat to znova, ale to jsem se nejdříve rozjela na starém blogu s kamarádkou, ovšem sama.
A jelikož jsem pak časem zjistila, že chci od blogu jiný název a ne tento založila jsem si svůj noví a ten se jmenoval jednoduše... "Jméno a Přijmení" (nebudu sem psát jak se opět jmenoval, jelikož je to mé reálné jméno)
No a tam jsem též časem přestala chodit...

Nakonec to dopadlo tak, že o prázdninách loňského roku jsem se dostala k založení tohoto blogu.
Jestli si někdo zvás vybaví, byly jsme tu dvě, ale časem jsem na to opět zůstala sama.

Naštěstí, můj nápad k tomu vymyslet název, který pak nebude nutné přepsat, nebo nebude žádat nový blog byl správný tah.
Jelikož je to něco, kde nás může být klidně 100, ale nějak to ten název neovlivní.
Ale jsem tu sama a to se mi líbí, alespoň si vše co se tu stane vybuduji sama a o to mi vždy šlo. Prosadit své názory a myšlenky sama za sebe...
Nedokázala bych se na někom svézt. I když jo zvládla, ale proč bych to dělala? :)
Pro nic, jen by se to časem ukázalo, že to co mám není má práce, atd...

No a takto bych to uzavřela a s tím jak jsem se ke psaní vlastně dostala :)
Dnes už jsem ale spíše zaměřena na články než na ty příběhy.
Nevím, možná mi to více vyhovuje? Nebo je to jen to, že dříve jsem měla aspoň nápady na veselé příběhy? Dnes bych totiž asi nezvládla napsat něco veselého.
Zvlášť, když jsem poslední dobou ve stresu a zrovna nemám dvakrát dobrou náladu.
Možná je to taky tím, že sem můžu napsat cokoliv, bez ohledu na to co jsem psala jako minulý článek :)
Protože v příběhu jsme musela hlídat to, jak jsem skončila, jak se daná osoba chovala a popřípadě s kým byla a musela jsem podstatně více přemýšlet.
Tady sednu a píšu jak se mi zlíbí...
Takhle bych to ukončila a posunula bych se k dalšímu bodu.

Co jsem čekala a nečekala?
Teď spíše čekala jsem něco? Ne... Opravdu jsem nečekala, že na můj blog někdo zavítá :D a stalo se takže to je vše co jsem si přála aby někdo kdo to potřebuje četl ty články nebo někdo kkoho to jen baví, nebo má stejný názor jako já. To bylo vše co jsem možná čekala, že to někoho zaujme.
Určitě mi nejde o popularitu, proto ten blog nemám :D
Jako jednou bych se chtěla prosadit, ale v blogování to asi nebude ... :)

a co jsem nečekala?
Že to někam z mé strany dostanu.
Že jsem to po pár dnech nevzdala a tak nějak s etoho držím a tak, i když není moc času.
Snažím se, aby ten blog byl aspoň malinko aktivní, protože to je to oč tu jde, ty články si nepíšu jen pro sebe. Kdybych si je měla psát pro sebe, tak se na to vykašlu, protože já své myšlenky a názory na vše znám...
A určitě mě nenapadlo, že se v mé smršti mých pocitů a myšlenek se někdo vyzná a bude souhlasit a že vůbec někoho zaujmu :D

A nakonec otázka, bez které bych to prostě nebyla já :)
Co by jste chtěla abych tu tak trošku zavedla? Co by vás bavilo číst a co naopak nemám vůbec vydávat?
Ten kdo to dočetl, až sem, tleskám, a doufám že jste neumřeli nudou.. :D
Zatím ahoj!

Špatné svědomí ...

10. srpna 2017 v 8:22 | Claudia
Ahoj, dnes jsem se opět ve zlomku času co mám, mezi praxí a přípravou do školy rozhodla napsat článek...

A proč tento článek nese zrovno tento "nadpis" ?
To vám hned vysvětlím...

Před pár dny jsem se pohádala s kamarádem, a i přes to že jsem se snažila se omluvit, tak nic.
Prostě se semnou odmítá bavit a to mě mrzí...
Jak by jste na podobnou situaci reagovali vy v mé kůži??
Já se snažím navázat opět veškerý kontakt a veškerou důvěru a prostě vše...
Ať se pohádám s kýmkoliv na kom mi záleží...
Myslíte, že je to správné?
Nebo se na to mám vykašlat?

Momentálně jsem pár metrů od něj a jelikož má narozeniny, nedávno jsem mu koupila dárek. Dnes bych mu ho ráda donesla, ale bojím se, že jen co by mě viděl ve dveřích, by předemnou zabouchl a slušně řečeno se na mě vykašlal.
Takže přemýšlím, že mu to hodím i s dopisem do schránky a budu čekat, jestli se něco stane a nebo ne....

KAždopádně to, že se semnou nebaví mě mrzí i když se známe jen krátce. A možná jsem hloupá, ale já za něj budu "bojovat" a budu se snažit, dostat ho zpět, protože takové kamarády já nerada strácím...

Tak to by asi mohlo stačit, vy z tohoto článku nic nemáte. Možná já se mám líp že jsem se mohla vykecat, ale vy nemáte nic k užitku v tomhle.
Ale stejně vám dám tu otázku, kterou jsem tu už jednou napsala.

Jak byste se zachovalli vy?
Nechali by jste svého kamaráda jít vlastní cestou, nebo by jste se snažili ho získat zpět?

Mám vás ráda a pokud přijdu na něco se smyslem, tak vám sem napíšu něco jako normální článek :D
 


Chvilka pro sebe

5. května 2017 v 20:00 | Claudia |  Téma týdne
Ahoj, dnes jsem se rozhodla pro článek z mého pohledu, kde jsou čistě moje názory a vím, že mě asi hodně lidi nebude chápat. Ale tak, co už :) snad si článek užijete a hezký den! :)

Někdo si říká, co budu dělat, až budu sám/a? A těší se na užité volno a klid.

Ale, co když to má někdo tak jako já?

Dříve jsem času pro sebe měla dost, ale teď? Bych nejradši byla s přítelem a nebo pomáhala ve škole.

Třeba nedávno jsme sbírali kameny, a prostě bylo to fajn, protože jsm byla se spolužáky a kamarády.

Dnes jsem byla zase pomáhat na Majáles který je ve škole každoročně. (Postavit stoly a lavičky, posekat trávu a pak ji hodit na vlek... atd...)
Opět jsem pracovala, ale tentokrát to bylo dobrovolné a byla jsem tam s kamarádkou, kamarádem a přítelem.
Užívala jsem si to, že jsem s někým na kom mi záleží...
Dnes už pro mě má chvilka je v autobuse, po cestě do a ze školy. Vemu knihu, čtu a poslouchám písničky.

A to je vše.

Doma pomáhám rodičům, učím se... nebo se chystám na brigádu.
Občas (ted poslední tři tydny) jezdim na víkend za přítelem a opět ten čas dávám někomu.

A opravdu mi to nevadí, svůj čas rozdávám, ale lidem, co mi za to stojí.

A co vy? Jak to máte se svojí chvilkou? :)

Chvilka nevědomí (?)

5. května 2017 v 19:46 | Claudia
Ahoj, opět po delší době jsem tu, ale bohužel bez nového článku. Nemám nápady, co psát, takže pokud něco chcete uvítat na mém blogu, prosim podělte se :) budu moc ráda a zatím ahoj! :)

Další články


Kam dál

ahoj :+)